zepplandia

Zvyklostí hraběte Gustafa von Naftalina a prastrýčka barona Zepplina byl pravidelný čajový dýchánek o páté, který sestával především z diskuzí nad velkorysými plány a technickými výkresy nadšeného hraběte. Tentokrát byl však Naftalin tak ponořen do svých pokrokových představ o dobytí nebes, že do Zepplina pod parou tlačil své výpočty nebeského létajícího ostrova, který by byl plný parních strojů, vzducholodí, koleček, trubek a nadčasových vizí, až z toho baron začal mít hlavu doslova jako balon.

​

Hrabě Naftalin si jednoduše nevšiml, že Zepplinova hlava začíná nabírat rozměry balonu pátracího, ani toho, že se baronovo vetché tělíčko odlepuje z křesla a poroučí se odletět kamsi k nebesům. A tak nedbaje úletu svého kolegy, hrabě dále pokračoval, a pomocí amplionu na staříka hrnul své představy.

​

Musíme říci, že byť hlava starého Zepplina pobrala mnohé, čeho je moc, toho je příliš. S hlasitým PRÁSK se všechny myšlenky, které se již do jeho hlavové kapacity nevešly, rozprskly v nebesích.

​

K velkému překvapení hraběte se to stalo přesně v místech, kde Overcornerské vzdušné proudy mísí kouzelný smog techlandských továren s vývarem z mágů, pocházejícího z canbalandských kotlů. Shodou všech těchto faktorů se uprostřed mračen vytvořil létající ostrov, který dodnes visí v nebesích díky extra silné myšlence Naftalina, která postupem času nabyla i mnoha podob všech jeho snů.